Martin, Slovensko
FOTOGALERIE
Neodolala jsem a také letos jsem se vydala s další členkou našeho esperantského kroužku AMIKECO a pudlinkou Kati na SES /Somera Esperanta Studado - Letní esperantské studium/ do Martina na Slovensku. Lidé chtiví vzdělání se sjeli do krásného místa obklopeného věncem hor s výhledem na Malou a Velkou Fatru. Dopoledne se všichni učí esperanto, odpoledne mají bohatý výběr přednášek, různých činností, her a sportů. Některá odpoledne a v úterý celý den mají zájemci možnost poznávat Slovensko. Večery, kromě prvního seznamovacího s ochutnávkou vína, patří koncertům.
Jistě by vám přišlo divné, stejně jako mně, že zde mají mnoho „andělů“ označených žlutými cedulkami. To jsou ti, kteří jsou ochotni pomáhat druhým, zvlášť začátečníkům bez znalosti esperanta. Každý má na jmenovce kromě jména zemi a jazyky, které zná. „Andělé“ jsou velice potřební. Vždyť přijelo přes 230 účastníků z 27 zemí. Při posledním rozlučkovém večeru poznáváme, že nejmladším účastníkem byl tříletý černoušek Nuri ze Švédska a nejstarší účastnicí 84 letá elegantní Španělka Dolores Godoy Rotllens. Odměněna je i rodina, která se dostavila s největším počtem členů – rodiče se čtyřmi dětmi ze Slovenska a ten, kdo přijel z nejvzdálenějšího místa.. Víc než 8000 km překonal účastník z Koreje.
Ráno odcházíme asi do deseti různých tříd. V té s číslem 7, kam chodím já s Kati, je vždy nejveseleji. Jsou v ní „žáci a žákyně“ z Baskicka, Čech, Francie, Kanady, Koreje, Německa, Polska, Rakouska, Ruska, Slovenska, Španělska, Švédska a Ukrajiny. To je při počtu 24 žáků dost velký počet národností. Pan učitel Tom Morley je z Anglie a žije ve Francii.Učí pět jazyků a domluví se mnoha dalšími. Dovede žertovně vysvětlovat učivo, má spadeno na Němce a Francouze, když nevyslovují jasně samohlásky. V tom případě ukazuje rukama u hlavy „oslí uši“ a žáci se hned snaží o nápravu.V esperantu má koncovku pouze 4. pád. Při zapomenuté koncovce máme dupnout i když se splete on. Tvrdí, že je dobré dělat chyby, aby bylo co napravovat. Mně silně připomíná Mr Beena, jen začne něco vysvětlovat. Jinde je ticho a klid, u nás vždy hodně veselo, že k nám z jiných tříd chodí nakukovat.
Hned první den tj. v sobotu po obědě jde většina účastníků SES poznávat město Martin, velmi důležité v historii Slovenska. Byla zde založena Matice slovenská, je zde Slovenská národní knihovna, Slovenský národní hřbitov, Muzeum národního malíře Martina Benky, který byl aktivním esperantistou. Vše procházíme a pak jedeme autobusy do skansenu Múzeum slovenskej dediny. Škoda, že na prohlídku vesnických staveb ze čtyř regiónů a krásného dřevěného kostelíka zbývá málo času. Někdo si proto do skansenu zašel ještě sám. Večer hraje na harmoniku otec v kroji a jeho malá dcerka moc pěkně zpívá. Pak ještě slyšíme nádherný koncert muže s houslemi a ženy s harmonikou. Následuje vyprávění o včelách a vzniku medoviny, pak ochutnávka medového i normálního vína..
I v dalších dnech pokračuje dopoledne učení, odpoledne poznávací výlety a večer koncerty. Lidé tak poznávají oravský hrad, starou železnici, Kremnici doly, mincovnu..
Výjimku tvoří úterý. Výlet je celodenní. Zdatnější jedou do Tater, méně zdatní si vybírají zámek Bojnice, známý festivalem duchů, a zoologickou zahradu.Odjíždí asi polovina účastníků. Pro ty, co neodjeli, zůstává dost zábavy.Taky jsem chtěla přispět s Kati k zábavě dětí. V pondělí večer hbitě kreslím a píši plakátek. V úterý přišlo jen kolem 20 lidí. Trochu mne to udivilo.Když jsem večer plakátek sundávala, teprve jsem pochopila. Pozvala jsem je totiž na středu. Celodenní výlety při kongresech a esperantských setkáních obvykle bývají ve středu.
Kati si zacvičila ještě ve třídě a s dětmi o přestávkách. Týden esperantského studia rychle a velmi příjemně utekl. K domovu s námi v sobotu odjížděli francouzští manželé, aby obdivovali Litomyšl a Muzeum esperanta ve Svitavách. Nechcete se účastnit SES příští rok? Bude opět na Slovensku v Nitře a možná i jinde ve světě.
