Česká Třebová, Svitavy, Opatovec
FOTOGALERIE
V pátek odpoledne očekávaly děti z AMIKECA přátele z Polska. Mikrobusem přijelo 12 dětí se dvěma učitelkami –Teresou a Elou. Pro nesnáze s dopravou nemohli naši hosté bydlet v Opatovci. Šest si jich rozebraly dívky z České Třebové a okolí, šest s Elou spalo na faře. Na kamarádku Zuzku z Rybnika se nejvíc těšila Andrejka. Aby měla radost ještě větší, dostala dokonce Zuzky dvě. Nakonec se s nimi ani nesetkala, protože zrovna pobývala v nemocnici a Zuzky se musely spokojit s její starší sestrou Katkou.
V sobotu jsme jeli vlakem na Dětský esperantský den do Svitav. Od Brna na něj přijeli naši známí z Ratíškovic - Jana Melichárková se 4 dětmi. Cestou z nádraží k Muzeu Esperanta jsme se zastavili u obou esperantských stromů a esperantského kamene. V muzeu bylo naco se dívat. Před týdnem byla zahájena výstava ESPERANTO A MÚZY. Jsou tam shromážděna výtvarná a literární díla, různé výrobky i fotografie esperantistů a věci k esperantu se vztahující. Vitríny a zdi na vše nestačí , návštěvník může listovat v sešitech, prohlížet obrázky a číst básně či prózu.
Museli jsme pospíchat do školy naproti plaveckému bazénu, děti tam čekal bohatý program. Opatovecké děti na něj přivezla jedna obětavá maminka, která se „utrhla“ od sušení sena. Žák školy nejrychlejší v překonávání překážek připravených pro výcvik vojáků ukázal dětem, jak překážky zdolávat. Vyzkoušeli si to všichni a soutěžili – co nezdolali, to vynechali. Vítězka republiky ve střelbě zase děti provedla výstavou zbraní a ukázala, jak střílet. Střílení vleže z laserové pušky na terč si zkusili všichni. Po obědě v restauraci Astra ještě následovala prohlídka školy, zvlášť výstavky s výrobky členů kroužku Ferda Mravenec. Když výrobky děti zkoušely, raději jsme s Katinkou odešly, hodně výrobků bylo z okruhu řehtaček a píšťalek. Děti si pak ještě zahrály vybíjenou, florbal…Soutěžily, získaly odměny. Jen na soutěže v esperantu a na občerstvení už nezbylo mnoho času. Děti by rády ještě zůstaly v parku u školy, který je otevřen veřejnosti a má pro děti mnoho lákadel, ale vlak nečeká…
V neděli dopoledne se naši hosté účastnili mše svaté a prvního svatého přijímání deseti dětí ze zdejší farnosti. Velmi se jim slavnost líbila. Asi v jedenáct hodin jsme navštívili Městské muzeum. I to se jim líbilo a zvlášť je okouzlil oddíl vlakové dopravy v době počátku železnice a jezdící vláček. Trochu náročné bylo srovnat v jednom pokoji na oběd 12 dětí a 3 dospělé, ale Teresa je dobrá kuchařka i organizátor./ Dosud jsem ovšem „nedohledala“ všechno nádobí a některé potraviny/. V 15 hodin jsme už byli u krytého bazénu. Tam nás už čekala naše děvčata. Polské děti při své návštěvě nikdy nevynechají bazén. Je u nich v oblibě pro tobogán. Myslím, že tobogán využívaly celé tři hodiny. Cestou od bazénu jsme „vyzkoušely“ hřiště pod Jelenicí i v Javorce. Tam jsme nakoukli také k našemu esperantskému stromu a kameni.
Přišel poslední den návštěvy- pondělí. Do Opatovce se dopoledne dostaneme jen autobusem jedoucím do Svitav před devátou hodinou. Každý vleče zavazadlo, ale počítáme s tím, že autobus bývá skoro prázdný. Prostor uprostřed docela zaplníme zavazadly. Tentokrát cestou přibudou dva kočárky a hned je postaráno o vzpěračské výkony. Konečně jsme v Opatovci. Ve škole čeká osvěžení, děti z opatovecké školy a polské děti si navzájem ukazují, co umějí. Do programu je zařazena i Kati, dostává rozkazy od „svých“ opatoveckých velitelů a pak zkoušejí povely i polské děti. Postupně jdou děti k obědu a ještě se po něm dávají do společné hry. Nikomu se moc se hrou končit nechce, když se před školu ukázal polský mikrobus.
Teresa všechny zve na příští rok k nim, loučíme se, máváme.
