IKUE kongres v Itálii 2008



29. 8. - 6. 9. 2008 
Rimini

Zdenka, Jitka, Michaela, Kateřina, Denisa

FOTOGALERIE



Začátkem září probíhal v Italii v Rimini 61.kongres IKUE /katolických esperantistů/ na téma: "Boží slovo." Jeli na něj tři členové esperantského kroužku AMIKECO a čtyři děvčata ze skupinky dětí učících se při něm esperanto.


Pátek

Vyjíždíme z Brna v pátek odpoledne a v šest ráno v sobotu jsme v Rimini. Je nás 14, početnější než naše skupina je pouze italská. Jinak jsou zde esperantisté z Rakouska, Brazilie, Bulharska, Německa, Kamerunu, Konga, Chorvatska, Litvy, Madagaskaru a Holandska.


Sobota

V sobotu večer je v docích velká slavnost k výročí návštěvy města zemřelým papežem Janem Pavlem II. Hudba veliké kapely a zpěv se nese nad mořem. Na podiu se mají s nějakou českou a esperantskou písničkou ukázat i naše dívenky. Neschází jim odvaha, ale i přesto, že Katka, Míša, Denisa a Jitka držely v ruce mikrofony, není je příliš slyšet. Potlesk sklidily spíš pro svoji odvahu a východočeské kroje, které si na slavnost oblékly.


Neděle

V neděli je slavnostní zahájení kongresu mší sv. v kostele nazývaném "Esperantská katedrála" /protože má mnoho mozaikových nápisů v esperantu/ a proslovem v sále. Po něm zdraví kongres zástupci různých zemí. Zástupce Čech - Miloš Šváček - je zároveň předsedou celosvětového IKUE a tak vyzval dívky, aby pozdravily kongres místo něj písničkou. Odpoledne stihneme návštěvu moře a večer se jde na koncert.
Každý den ráno bývá mše sv. v "Esperantské katedrále" koncelebrována pěti kněžími
/černí mají převahu/ a v sále dopoledne přednášky na kongresové téma. S děvčaty obvykle nacvičuji dopoledne program.



Pondělí

V pondělí večer vystupujeme pro účastníky kongresu s tanci, pohádkami, písničkami, hádankami. Jako obvykle se nejvíc líbí tance v krojích.


Úterý

V úterý odpoledne jdeme do delfinária. Pro nepřesné informace čekáme 2 hodiny na představení a pak se tam hrneme skoro poslední. Ale představení se nám všem moc líbí.


Středa

Ve středu je výlet do Osima na celý den. Je to vlastně pouť ke svatému Josefu z Kupertina, patronu studentů. Oběd ze sáčku pojídáme v parku a pak si povídáme s paterem Brunem z Madagaskaru. Děvčata si připravila otázky a teď se dozvídají, že se tam hovoří malagasky a hned zapisují pozdravy v tom jazyce. Já jsem si zapamatovala pouze, jak se řekne pes - ALIKA , což má velice blízko k českému psímu jménu Alík.
Bruno vypadá tak na 15 let a je mu skoro 40. Nedovedeme si představit, že byl skoro 10 let ve farnosti, kterou procházel během 10 - 14 dní pěšky, protože tam vedly jen pěšiny. Denně ušel 10 až 30 km. Když šel před cestou do Italie navštívit svoji maminku na vesnici byla cesta 27 km dlouhá. Ve velkém měste jsou moderní vymoženosti. Děvčata si vybrala na dopisování z jeho esperantských žáků a žákyň a dostala jejich e-mailové adresy.
Na rozdíl od drobného a spíš hnědého Bruna je pater Gabriel z Kamerunu hodně vysoký a pořádně černý. Na zpáteční cestě do Rimini vymýšlí písničky o IKUE a rozesměje celý autobus.


Čtvrtek

Ve čtvrtek odpoledne nás zlákalo San Marino.Od nádraží prý jede autobus každou hodinu. Nevěřte! Čekáme s děvčaty zase dvě hodiny, ačkoliv jindy jezdil po hodině. Na prohlídku San Marina nemáme dostatek času a ještě skoro nestíháme večeři. Ale fotografie se stráží se povedla.
Večer dívky zpívají a tančí na oslavě 80.narozenin P.Duilia Magnaniho, který je hlavním "motorem" esperantského a misijního hnutí v Rimini.


Pátek

V pátek už děvčatům dochází eura. Zmiňuji se o tom, že do "Malé Italie "už nepojedeme. Ale pan Simon Smits z Holandska nabízí, že děvčatům vstupné zaplatí. A tak si užívají i této atrakce. Je tu celá Italie v miniatuře. Naše dívenky ani tak neobdivují krásu italských a a antických staveb, spíš je láká jízda v loďkách podobných kmeni na tobogánu. Dospělí zase vychutnávají jízdu lodí v "Benátkách", kde kulisy a hudba navozují atmosféru pravých Benátek. Zajímavá je i jízda ve výšce, kde je z vláčku pěkný pohled na Italii v miniatuře.
Večer pátek a celý kongres zakončuje v "Esperantské katedrále" koncert italského sboru a nádherný zpěv esperantské zpěvačky Cecilie /Brazilie/.


Sobota

V sobotu si ještě užíváme moře a večer se vracíme domů plni hezkých dojmů a vzpomínek.







Polsko 2008



13. 6. - 16. 6. 2008
Rybnik, Polsko

Zdenka, Klára, 8 infanoj




V pátek před polednem se sešlo 8 dětí z esperantské skupiny při českotřebovském kroužku AMIKECO na nádraží. Velice se těšily na setkání se svými přáteli v polském městě Rybnik. Ti je po páté odpoledne čekali a radostně je vítali. Spolupráce mezi vedoucí esperantské skupinky dětí "Verda arbeto" (Zelený stromek) Teresou Konsek a vedoucí skupiny při AMIKECO Z.Novotnou trvá již pět let.


Sobota

Teresa připravila pěkný program. V sobotu ráno jedeme s ní a polskými dětmi do města Ustroň pod horou Čantoryja. Čantoryja je mezi esperantisty sousedních zemí velmi známá. Jedenkrát do roka se na jejím vrcholu scházejí esperantisté z Polska, Slovenska a Čech. Moc mne potěšilo, že jedeme do zoologické zahrady rozložené v lese na jejím úbočí.
U vchodu si mohou návštěvníci koupit krmení pro zvířata. Ta jsou velice krotká, žerou dětem z ruky a ta, která se dostala z ohrad, za dětmi pobíhají. Jeden paroháč se nemínil spokojit s málem a vytrhl Hedě z ruky celý sáček s krmením. Děti mají radost, jsou zde zvířatům ještě blíž, než před časem v oboře u Dětřichova. A což teprve krmení dravých ptáků!
V 11 hodin dopoledne krmení začíná na velké louce obklopené lesem a velkými klecemi s dravými ptáky. Dva ošetřovatelé o nich do mikrofonu vyprávějí a postupně vypouštějí jednotlivé ptáky - jestřába, sokola, supa, sovu sněžnou....a ti si chytají hozené maso v letu nebo jim je berou z ruky.
Od louky vede pohádková stezka - stačí stisknout tlačítko a rozsvítí se vnitřek některého ze 14 "výkladů" a pohybují se tam postavy z pohádky Červená Karkulka, Kocour v botách, Sedm trpaslíků, Křemílek a Vochomůrka, Šípková Růženka ...
Stezkou se dostanete na velikánské hřiště s houpačkami, točícím se kolem, trampolínami, průlezkami, lanem se sedačkou....Dětem se odsud nechtělo, ale ve dvě nás čekal oběd v restauraci. A po něm nejen nás, ale i Teresu čekalo překvapení. Cestovní kancelář účastníkům zájezdu věnovala cestu sedačkovou lanovkou na horu Čantoryja a zpět. Protože špatně snáším výšky, radovala jsem se jenom z radosti dětí a cestou trnula, aby někdo nespadl. Nikdo z dětí nespadl, jen Adélčina čepice odlétla hned na začátku zpáteční cesty.
Ještě jsme prošli trochu město Ustroň, kde se konal festival a umožnil nám zahlédnout slezské tance. Před nástupen do autobusu byli ještě všichni pohoštěni zmrzlinou. Kupodivu nebylo pak při hodinové jízdě zpět nikomu špatně, ačkoliv cestou do Ustroně jsme museli pro blinkavé zastavovat.


Neděle

V neděli dopoledne zůstaly české děti v rodinách a většinou přišly se svými hostiteli na dětskou mši. Odpoledne následovala prohlídka města Rybnik a pohled na něj se střechy nového obchodního domu. Při vycházce nás pronásledoval déšť. Teresa musela odvolat připravovaný večerní táborák. Jak se děti rozešly, slunce vysvitlo a vydrželo svítit dost dlouho. Déšť se nás chystal až další den.


Pondělí

A už je tu pondělí, den našeho odjezdu. Děti přišly do školy, české i se zavazadly. Prohlížíme školu a slezské Teresino muzeum. Pak si polské a české děti ukazují navzájem, co z esperanta dovedou. V poledne jsme pozváni na oběd do školní jídelny. Tam jíme poprvé nám dosud neznámou pochoutku - bramboráky se sladkou smetanou a cukrem. A pak se už vydáváme na nádraží. Zavazadla nám veze autem jedna obětavá maminka a máme v nich většinou i deštníky. A tak si na nás "smlsnul" přece jen déšť.
Na nádraží se loučíme, vracíme se domů plni dojmů. Děti chtějí být doma co nejdřív, aby mohly vyprávět.
Příští rok zas budeme hostiteli my. Pochybuji, že se nám podaří nachystat tak pěkný program, jaký jsme si užili u našich přátel.

 


Děti z Ratíškovic u nás 2008



31.5. - 2. 6. 2008
Česká Třebová




FOTOGALERIE


Vyprávění o této akci pro vás připravujeme, zatím si můžete prohlédnout fotografie.