5. - 17. 4. 2007 Paris - Baugé - Gresillon
Zdenka, Pavel,Denisa, Kateřina Ch., Kateřina M., Veronika, Hedvika, Žaneta, Jitka, Michaela, Marie kaj Aniko
FOTOGALERIE
Již několik let probíhá v esperantském zámečku Gresillon ve Francii setkávání dětí z různých zemí pod názvem FRINGOJ - Festa /slavnostní/ Renkontigo /setkání/ INternacia /mezinárodní/ GeknabOJ /chlapců a děvčat/. Trvá celý týden po velikonocích, protože děti ve Francii mají zrovna dvoutýdenní prázdniny. Letos se na setkání přihlásily děti z Rumunska, Portugalska, Maďarska, Francie a my z Čech. Účastníkům z Rumunska, Maďarska a Čech přispěla na pobyt v Gresillonu asociace francouzských učitelů-esperantistů.
Skupina z Maďarska několik dní před začátkem odřekla účast a Aniko Lillu, jedinou z nich, přivezl její tatínek do České Třebové, aby cestovala s námi. Bylo velké štěstí, že Aniko mluví esperantem od malička a umí ho perfektně, jinak bychom se spolu nedohovořily. Českých děvčat bylo devět z České Třebové a okolí a díky Aniko byly nuceny i cestou do Francie "cvičit" esperanto. Skupinu doprovázeli dva dospělí.
Do Paříže jsme cestovali vlakem, odtud nás další den ráno přibral autobus z města Bondy vezoucí jiné účastníky setkání do Gresillonu. Měli jsme tam být na oběd, ale dorazili jsme až k druhé hodině.
Dětem se zámeček líbil, dívky si v něm připadaly jako princezny. Hned další den měly možnost si vybrat mezi různými činnostmi. Některé pokračovaly po celý týden :nácvik divadla Popelka, scénky Zozo, písně, tanec podle vlastní fantazie, tančící barvy, východočeské tance. Jiné činnosti se střídaly: výroba časopisu, příprava výstavy, malování svého města, malování pozvánek na závěrečnou slavnost, zdobení perníků, výroba nábytku pro panenky, výroba čokoládových klobás, krátké pohádky. Tyhle činnosti nazvané "ateliery" vedli dospělí. Ale výrobu zvířátek z korálků učila jiné děti Žaneta -jedna z našich děvčat. Mezi ateliery byla možnost k hrám. Děti si pochvalovaly dobré jídlo.
Čas dětem velice rychle plynul.V pátek byla veliká slavnost, kdy předvedly děti před obecenstvem a žurnalisty to, co se v zámečku naučily. Měla jsem radost, že po společné písni na prostranství před zámečkem zahajovaly slavnost právě východočeské tance. Dívky byly ve třech kruzích. Uprostřed všechny naše v krojích, na pravo od nich Žaneta v kroji s francouzskými a nalevo Verunka a Jitka s rumunskými děvčaty. Ještě si hosté vyslechli písně rumunské skupiny a shlédli pohádku O Smolíčkovi venku a další pořad byl uvnitř. Naše dívky se uplatnily ve všem. Jako zlé sestry, víla a princ v pohádce Popelka,jako pravidla v Zozo, jako tančící barvy atd.Také navázaly nová přátelství a chtějí si dopisovat.
V sobotu bylo loučení a odjezd do Paříže a do Bondy. Tam nás čekali esperantisté na společné prožití večera.Neděli a část pondělka jsme prožili prohlížením Paříže. Některé dívky v horku, které tam zrovna panovalo, daly přednost koupání ve fontáně pod Eifelovkou před výhledem z ní. A dobře udělaly.Viditelnost nebyla nejlepší a ty čtyři, co se na ni se mnou vydaly, ji vyšlapávaly pěšky.
Skupina z Maďarska několik dní před začátkem odřekla účast a Aniko Lillu, jedinou z nich, přivezl její tatínek do České Třebové, aby cestovala s námi. Bylo velké štěstí, že Aniko mluví esperantem od malička a umí ho perfektně, jinak bychom se spolu nedohovořily. Českých děvčat bylo devět z České Třebové a okolí a díky Aniko byly nuceny i cestou do Francie "cvičit" esperanto. Skupinu doprovázeli dva dospělí.
Do Paříže jsme cestovali vlakem, odtud nás další den ráno přibral autobus z města Bondy vezoucí jiné účastníky setkání do Gresillonu. Měli jsme tam být na oběd, ale dorazili jsme až k druhé hodině.
Dětem se zámeček líbil, dívky si v něm připadaly jako princezny. Hned další den měly možnost si vybrat mezi různými činnostmi. Některé pokračovaly po celý týden :nácvik divadla Popelka, scénky Zozo, písně, tanec podle vlastní fantazie, tančící barvy, východočeské tance. Jiné činnosti se střídaly: výroba časopisu, příprava výstavy, malování svého města, malování pozvánek na závěrečnou slavnost, zdobení perníků, výroba nábytku pro panenky, výroba čokoládových klobás, krátké pohádky. Tyhle činnosti nazvané "ateliery" vedli dospělí. Ale výrobu zvířátek z korálků učila jiné děti Žaneta -jedna z našich děvčat. Mezi ateliery byla možnost k hrám. Děti si pochvalovaly dobré jídlo.
Čas dětem velice rychle plynul.V pátek byla veliká slavnost, kdy předvedly děti před obecenstvem a žurnalisty to, co se v zámečku naučily. Měla jsem radost, že po společné písni na prostranství před zámečkem zahajovaly slavnost právě východočeské tance. Dívky byly ve třech kruzích. Uprostřed všechny naše v krojích, na pravo od nich Žaneta v kroji s francouzskými a nalevo Verunka a Jitka s rumunskými děvčaty. Ještě si hosté vyslechli písně rumunské skupiny a shlédli pohádku O Smolíčkovi venku a další pořad byl uvnitř. Naše dívky se uplatnily ve všem. Jako zlé sestry, víla a princ v pohádce Popelka,jako pravidla v Zozo, jako tančící barvy atd.Také navázaly nová přátelství a chtějí si dopisovat.
V sobotu bylo loučení a odjezd do Paříže a do Bondy. Tam nás čekali esperantisté na společné prožití večera.Neděli a část pondělka jsme prožili prohlížením Paříže. Některé dívky v horku, které tam zrovna panovalo, daly přednost koupání ve fontáně pod Eifelovkou před výhledem z ní. A dobře udělaly.Viditelnost nebyla nejlepší a ty čtyři, co se na ni se mnou vydaly, ji vyšlapávaly pěšky.
