Česká Třebová - Svitavy- Opatovec
FOTOGALERIE
V pondělí odpoledne tekly v Opatovci slzičky. To se loučily českotřebovské a opatovecké esperantské děti se svými polskými přáteli, se kterými prožili krásné čtyři dny.
V pátek přivezl mikrobus z polského Rybnika 11 dětí a dvě učitelky. Část dětí zůstala v rodinách malých esperantistů v České Třebové, část dětí byla podobně ubytována v Opatovci.
V sobotu nás očekávaly esperantistky ze Svitav, které připravily „Esperantský dětský den“. Ten má již dlouholetou tradici a sjíždějí se na něj děti z mnoha míst. I tentokrát přijely děti z Poličky, Prahy, Olomouce,...a s těmi našimi a polskými to byla skoro padesátka lidí.
Překvapením pro všechny byla návštěva pana Ducháčka v Baníně a prohlídka jeho soukromé sbírky loveckých trofejí z Afriky. Děti nevěděly, co obdivovat dřív – medvěda, opici, lvici, pštrosa, žirafu či čtyřrohou kozu. Vyhrál to živý lovecký pes, velmi přítulný, kterého mohla hladit celá tlupa dětí najendou. Dalším hezkým zážitkem byla výstava výrobků z lega v Městském muzeu ve Svitavách. Malí návštěvníci měli možnost vyzkoušet svoji dovednost u pracovních stolků. Pak jsme přešli do objektu Pedagogicko-psychologické poradny, kde jsme dostali občerstvení. Po něm děti předvedly svá vystoupení v esperantu a zasoutěžily si v esperantských znalostech i sportovních disciplinách. Výherci si vybírali z vystavených cen.
Na neděli přijely české i polské děti z Opatovce do České Třebové, kde se účastnili s ostatními primiční mše v kostel svatého Jakuba. Sloužili ji dva novoknězi, kteří zde v době studií působili – český Josef Roušar a polský Wieslaw Kalemba.
Na odpoledne si vybrali polští přátelé z několika nabídek bazén. Nejen dětem, ale i paní učitelce Terese, která je učí esperanto, se nejvíc líbil tobogán. Hodně ho využívala.
V pondělí si prohlédly polské děti školu v Opatovci a besedovalo se o rozdílech v české a polské škole. V Polsku je nejlepší známka šestka a nejhorší jednička. Děti nastupují do školy až v sedmi letech. Našim dětem se zdály výhodné pouze letní prázdniny, protože začínají o týden dřív než u nás.
Po besedě polské děti předvedly pohádku o příchodu jara zazpívaly o abecedě. Opatovecké děti jim na oplátku zahrály pohádku „O poslušných kůzlátkách“ a zatančily českou besedu. Čas rychle ubíhal a sotva se všichni naobědvali, objevil se mikrobus a nastalo to smutné loučení. Těšila jsem děti, že se zase za rok setkají. Teresa už má spoustu plánů, co by nám chtěla v okolí Rybnika ukázat.
V pátek přivezl mikrobus z polského Rybnika 11 dětí a dvě učitelky. Část dětí zůstala v rodinách malých esperantistů v České Třebové, část dětí byla podobně ubytována v Opatovci.
V sobotu nás očekávaly esperantistky ze Svitav, které připravily „Esperantský dětský den“. Ten má již dlouholetou tradici a sjíždějí se na něj děti z mnoha míst. I tentokrát přijely děti z Poličky, Prahy, Olomouce,...a s těmi našimi a polskými to byla skoro padesátka lidí.
Překvapením pro všechny byla návštěva pana Ducháčka v Baníně a prohlídka jeho soukromé sbírky loveckých trofejí z Afriky. Děti nevěděly, co obdivovat dřív – medvěda, opici, lvici, pštrosa, žirafu či čtyřrohou kozu. Vyhrál to živý lovecký pes, velmi přítulný, kterého mohla hladit celá tlupa dětí najendou. Dalším hezkým zážitkem byla výstava výrobků z lega v Městském muzeu ve Svitavách. Malí návštěvníci měli možnost vyzkoušet svoji dovednost u pracovních stolků. Pak jsme přešli do objektu Pedagogicko-psychologické poradny, kde jsme dostali občerstvení. Po něm děti předvedly svá vystoupení v esperantu a zasoutěžily si v esperantských znalostech i sportovních disciplinách. Výherci si vybírali z vystavených cen.
Na neděli přijely české i polské děti z Opatovce do České Třebové, kde se účastnili s ostatními primiční mše v kostel svatého Jakuba. Sloužili ji dva novoknězi, kteří zde v době studií působili – český Josef Roušar a polský Wieslaw Kalemba.
Na odpoledne si vybrali polští přátelé z několika nabídek bazén. Nejen dětem, ale i paní učitelce Terese, která je učí esperanto, se nejvíc líbil tobogán. Hodně ho využívala.
V pondělí si prohlédly polské děti školu v Opatovci a besedovalo se o rozdílech v české a polské škole. V Polsku je nejlepší známka šestka a nejhorší jednička. Děti nastupují do školy až v sedmi letech. Našim dětem se zdály výhodné pouze letní prázdniny, protože začínají o týden dřív než u nás.
Po besedě polské děti předvedly pohádku o příchodu jara zazpívaly o abecedě. Opatovecké děti jim na oplátku zahrály pohádku „O poslušných kůzlátkách“ a zatančily českou besedu. Čas rychle ubíhal a sotva se všichni naobědvali, objevil se mikrobus a nastalo to smutné loučení. Těšila jsem děti, že se zase za rok setkají. Teresa už má spoustu plánů, co by nám chtěla v okolí Rybnika ukázat.
