Polička 2007




21. - 23. 9. 2007 
Polička






Každoročně se scházejí esperantisté z celé České republiky na konferenci nebo na kongrese. Tentokrát se stal místem jejich konference pořádané ve dnech 21. - 23. 9. 2007 krásně opravený Tylův dům v blízké Poličce.

Účastníků bylo 95. Byli mezi nimi i ti, kdo byli na letošním Univerzálním kongrese v Japonsku. Ostatní si jej mohli vychutnat v sobotu večer při vyprávění a prohlížení obrázků z této pro nás exotické země od P. Chrdleho. Po kongrese se svojí skupinou vydal zdolat horu Fudži a kromě mnoha zajímavých staveb navštívit středisko náboženství Oomoto, které propaguje tři "devizy": jednoho Boha, jeden svět a jeden jazyk - tím je esperanto. Nadchlo je setkání s 97letým profesorem KURISU KEI, specialistou na český jazyk, velmi čilým.

Slavnostní zahájení konference proběhlo v sobotu. Účastníci konference byli přivítáni pozdraveni starostou Poličky panem Martinů a seznámeni s historií města. Po ní následoval program dětí a mladých z České Třebové. Byl opravdu pestrý a několik čísel si do něj přinesly děti z velikonočního pobytu ve Francii. Střídaly se esperantské písně a básně, dívenky v krojích zatančily tanec podle cechovní písně z České Třebové, další zahrály na flétny. Nescházelo ani poučení z abecedy, pohádka a balet. Ten právě způsobil "zádrhel", když si CD s hudbou k vystoupení nechtělo s magnetofonem rozumět. Eliška měla prozíravě s sebou ještě pásku a tak se nesnáz vyřešila. Na rozloučenou zazpívaly děti píseň o "Deseti esperantských dětičkách". Protože se konference účastnili i cizinci, měly děti možnost si s nimi o předtávce po vystoupení popovídat. Radost dětem udělala paní Vyšínková z Vracova, přivezla jim na smlsnutí krabici zvířátek z marcipánu.

Potom následovala pracovní část, ale to už děti ujížděly domů. Těm starším, co moc spěchaly, se podařilo nasednout do jiného vlaku a správný jim ujel. Pak jeli dalším s námi, co jsme tolik nespěchali. Esperantisté pokračovali dopoledne v pracovní části a odpoledne obhlíželi Poličku. Nezáviděli jsme jim taneční večer, ale brali bychom tombolu a děti moc lákala večerní soutěž "RISKUJ" v esperantu. Budeme si muset počkat, až zas bude esperantská akce pro děti a udělat si ji tam. Konference končila v neděli a účastníci se rozjížděli spokojeni, jak jsem slyšela od členky našeho kroužku.

Polské děti u nás 2007



8. - 11. 6. 2007
Česká Třebová - Svitavy- Opatovec


FOTOGALERIE


V pondělí odpoledne tekly v Opatovci slzičky. To se loučily českotřebovské a opatovecké esperantské děti se svými polskými přáteli, se kterými prožili krásné čtyři dny.

V pátek přivezl mikrobus z polského Rybnika 11 dětí a dvě učitelky. Část dětí zůstala v rodinách malých esperantistů v České Třebové, část dětí byla podobně ubytována v Opatovci.

V sobotu nás očekávaly esperantistky ze Svitav, které připravily „Esperantský dětský den“. Ten má již dlouholetou tradici a sjíždějí se na něj děti z mnoha míst. I tentokrát přijely děti z Poličky, Prahy, Olomouce,...a s těmi našimi a polskými to byla skoro padesátka lidí.

Překvapením pro všechny byla návštěva pana Ducháčka v Baníně a prohlídka jeho soukromé sbírky loveckých trofejí z Afriky. Děti nevěděly, co obdivovat dřív – medvěda, opici, lvici, pštrosa, žirafu či čtyřrohou kozu. Vyhrál to živý lovecký pes, velmi přítulný, kterého mohla hladit celá tlupa dětí najendou. Dalším hezkým zážitkem byla výstava výrobků z lega v Městském muzeu ve Svitavách. Malí návštěvníci měli možnost vyzkoušet svoji dovednost u pracovních stolků. Pak jsme přešli do objektu Pedagogicko-psychologické poradny, kde jsme dostali občerstvení. Po něm děti předvedly svá vystoupení v esperantu a zasoutěžily si v esperantských znalostech i sportovních disciplinách. Výherci si vybírali z vystavených cen.

Na neděli přijely české i polské děti z Opatovce do České Třebové, kde se účastnili s ostatními primiční mše v kostel svatého Jakuba. Sloužili ji dva novoknězi, kteří zde v době studií působili – český Josef Roušar a polský Wieslaw Kalemba.

Na odpoledne si vybrali polští přátelé z několika nabídek bazén. Nejen dětem, ale i paní učitelce Terese, která je učí esperanto, se nejvíc líbil tobogán. Hodně ho využívala.

V pondělí si prohlédly polské děti školu v Opatovci a besedovalo se o rozdílech v české a polské škole. V Polsku je nejlepší známka šestka a nejhorší jednička. Děti nastupují do školy až v sedmi letech. Našim dětem se zdály výhodné pouze letní prázdniny, protože začínají o týden dřív než u nás.

Po besedě polské děti předvedly pohádku o příchodu jara  zazpívaly o abecedě. Opatovecké děti jim na oplátku zahrály pohádku „O poslušných kůzlátkách“ a zatančily českou besedu. Čas rychle ubíhal a sotva se všichni naobědvali, objevil se mikrobus a nastalo to smutné loučení. Těšila jsem děti, že se zase za rok setkají. Teresa už má spoustu plánů, co by nám chtěla v okolí Rybnika ukázat.

 

Ratíškovice 2007



11. - 13. 5. 2007 
Řatíškovice



FOTOGALERIE


V pátek 11.5.2007 jelo osm dětí z Esperantského kroužku v České Třebové navštívit své esperantské přátele v Ratíškovicích. Jejich družba trvá už devět let a na vzájemné návštěvy se velmi těší. I tentokrát nás mladé ratíškovické esperantistky vedené svojí učitelkou Janou Melichárkovou překvapily pěkným programem. V sobotu dopoledne to byla prohlídka zoologické zahrady v Hodoníně, kde mají pro děti kromě zvířat mnoho zajímavého: průlezky, houpačky, autíčka, trampolínu, dřevěný hrad a ochočená zvířata, se kterými si mohou děti hrát.

Odpoledne jsme se sešli ve škole. Děti z obou skupin ukazovaly, co se z esperanta dovedou. Učily se navzájem písničky, ale také soutěžily v esperantu i v tělesných dovednostech.Čekala je spousta hezkých cen.

V neděli ráno jsme šli společně ke kolejím, kde jsou drezíny poháněné šlapáním a nedávno otevřené muzeum k havířské historii obce a jejího okolí.Je umístěno ve vagoně, jednom z prvních v republice. Nejblíže byl důl Tomáš,pojmenovaný po Tomáši Baťovi, zavřený v roce 1950. K muzeu i ke šlapadlu se můžete dostat po cyklistické stezce. Podobně jako my, měla o projížďku na šlapadle a o muzeum zájem spousta lidí.

Po poledni jsme museli odjet a naše děti mrzelo, že už neviděly vystoupení svých kamarádek v krojích připravené ke Dni matek. Ted se můžeme těšit, že je za rok uvítáme u nás.


Fringoj 2007



5. - 17. 4. 2007 
Paris - Baugé - Gresillon

Zdenka, Pavel,Denisa, Kateřina Ch., Kateřina M., Veronika, Hedvika, Žaneta, Jitka, Michaela, Marie kaj Aniko

FOTOGALERIE

Již několik let probíhá v esperantském zámečku Gresillon ve Francii setkávání dětí z různých zemí pod názvem FRINGOJ - Festa /slavnostní/ Renkontigo /setkání/ INternacia /mezinárodní/ GeknabOJ /chlapců a děvčat/. Trvá celý týden po velikonocích, protože děti ve Francii mají zrovna dvoutýdenní prázdniny. Letos se na setkání přihlásily děti z Rumunska, Portugalska, Maďarska, Francie a my z Čech. Účastníkům z Rumunska, Maďarska a Čech přispěla na pobyt v Gresillonu asociace francouzských učitelů-esperantistů.

Skupina z Maďarska několik dní před začátkem odřekla účast a Aniko Lillu, jedinou z nich, přivezl její tatínek do České Třebové, aby cestovala s námi. Bylo velké štěstí, že Aniko mluví esperantem od malička a umí ho perfektně, jinak bychom se spolu nedohovořily. Českých děvčat bylo devět z České Třebové a okolí a díky Aniko byly nuceny i cestou do Francie "cvičit" esperanto. Skupinu doprovázeli dva dospělí.

Do Paříže jsme cestovali vlakem, odtud nás další den ráno přibral autobus z města Bondy vezoucí jiné účastníky setkání do Gresillonu. Měli jsme tam být na oběd, ale dorazili jsme až k druhé hodině.

Dětem se zámeček líbil, dívky si v něm připadaly jako princezny. Hned další den měly možnost si vybrat mezi různými činnostmi. Některé pokračovaly po celý týden :nácvik divadla Popelka, scénky Zozo, písně, tanec podle vlastní fantazie, tančící barvy, východočeské tance. Jiné činnosti se střídaly: výroba časopisu, příprava výstavy, malování svého města, malování pozvánek na závěrečnou slavnost, zdobení perníků, výroba nábytku pro panenky, výroba čokoládových klobás, krátké pohádky. Tyhle činnosti nazvané "ateliery" vedli dospělí. Ale výrobu zvířátek z korálků učila jiné děti Žaneta -jedna z našich děvčat. Mezi ateliery byla možnost k hrám. Děti si pochvalovaly dobré jídlo.

Čas dětem velice rychle plynul.V pátek byla veliká slavnost, kdy předvedly děti před obecenstvem a žurnalisty to, co se v zámečku naučily. Měla jsem radost, že po společné písni na prostranství před zámečkem zahajovaly slavnost právě východočeské tance. Dívky byly ve třech kruzích. Uprostřed všechny naše v krojích, na pravo od nich Žaneta v kroji s francouzskými a nalevo Verunka a Jitka s rumunskými děvčaty. Ještě si hosté vyslechli písně rumunské skupiny a shlédli pohádku O Smolíčkovi venku a další pořad byl uvnitř. Naše dívky se uplatnily ve všem. Jako zlé sestry, víla a princ v pohádce Popelka,jako pravidla v Zozo, jako tančící barvy atd.Také navázaly nová přátelství a chtějí si dopisovat.

V sobotu bylo loučení a odjezd do Paříže a do Bondy. Tam nás čekali esperantisté na společné prožití večera.Neděli a část pondělka jsme prožili prohlížením Paříže. Některé dívky v horku, které tam zrovna panovalo, daly přednost koupání ve fontáně pod Eifelovkou před výhledem z ní. A dobře udělaly.Viditelnost nebyla nejlepší a ty čtyři, co se na ni se mnou vydaly, ji vyšlapávaly pěšky.