Rybnik, Polsko
Zdenka, Klára, 8 infanoj
V pátek před polednem se sešlo 8 dětí z esperantské skupiny při českotřebovském kroužku AMIKECO na nádraží. Velice se těšily na setkání se svými přáteli v polském městě Rybnik. Ti je po páté odpoledne čekali a radostně je vítali. Spolupráce mezi vedoucí esperantské skupinky dětí "Verda arbeto" (Zelený stromek) Teresou Konsek a vedoucí skupiny při AMIKECO Z.Novotnou trvá již pět let.
Sobota
Teresa připravila pěkný program. V sobotu ráno jedeme s ní a polskými dětmi do města Ustroň pod horou Čantoryja. Čantoryja je mezi esperantisty sousedních zemí velmi známá. Jedenkrát do roka se na jejím vrcholu scházejí esperantisté z Polska, Slovenska a Čech. Moc mne potěšilo, že jedeme do zoologické zahrady rozložené v lese na jejím úbočí.
U vchodu si mohou návštěvníci koupit krmení pro zvířata. Ta jsou velice krotká, žerou dětem z ruky a ta, která se dostala z ohrad, za dětmi pobíhají. Jeden paroháč se nemínil spokojit s málem a vytrhl Hedě z ruky celý sáček s krmením. Děti mají radost, jsou zde zvířatům ještě blíž, než před časem v oboře u Dětřichova. A což teprve krmení dravých ptáků!
V 11 hodin dopoledne krmení začíná na velké louce obklopené lesem a velkými klecemi s dravými ptáky. Dva ošetřovatelé o nich do mikrofonu vyprávějí a postupně vypouštějí jednotlivé ptáky - jestřába, sokola, supa, sovu sněžnou....a ti si chytají hozené maso v letu nebo jim je berou z ruky.
Od louky vede pohádková stezka - stačí stisknout tlačítko a rozsvítí se vnitřek některého ze 14 "výkladů" a pohybují se tam postavy z pohádky Červená Karkulka, Kocour v botách, Sedm trpaslíků, Křemílek a Vochomůrka, Šípková Růženka ...
Stezkou se dostanete na velikánské hřiště s houpačkami, točícím se kolem, trampolínami, průlezkami, lanem se sedačkou....Dětem se odsud nechtělo, ale ve dvě nás čekal oběd v restauraci. A po něm nejen nás, ale i Teresu čekalo překvapení. Cestovní kancelář účastníkům zájezdu věnovala cestu sedačkovou lanovkou na horu Čantoryja a zpět. Protože špatně snáším výšky, radovala jsem se jenom z radosti dětí a cestou trnula, aby někdo nespadl. Nikdo z dětí nespadl, jen Adélčina čepice odlétla hned na začátku zpáteční cesty.
Ještě jsme prošli trochu město Ustroň, kde se konal festival a umožnil nám zahlédnout slezské tance. Před nástupen do autobusu byli ještě všichni pohoštěni zmrzlinou. Kupodivu nebylo pak při hodinové jízdě zpět nikomu špatně, ačkoliv cestou do Ustroně jsme museli pro blinkavé zastavovat.
Neděle
V neděli dopoledne zůstaly české děti v rodinách a většinou přišly se svými hostiteli na dětskou mši. Odpoledne následovala prohlídka města Rybnik a pohled na něj se střechy nového obchodního domu. Při vycházce nás pronásledoval déšť. Teresa musela odvolat připravovaný večerní táborák. Jak se děti rozešly, slunce vysvitlo a vydrželo svítit dost dlouho. Déšť se nás chystal až další den.
Pondělí
A už je tu pondělí, den našeho odjezdu. Děti přišly do školy, české i se zavazadly. Prohlížíme školu a slezské Teresino muzeum. Pak si polské a české děti ukazují navzájem, co z esperanta dovedou. V poledne jsme pozváni na oběd do školní jídelny. Tam jíme poprvé nám dosud neznámou pochoutku - bramboráky se sladkou smetanou a cukrem. A pak se už vydáváme na nádraží. Zavazadla nám veze autem jedna obětavá maminka a máme v nich většinou i deštníky. A tak si na nás "smlsnul" přece jen déšť.
Na nádraží se loučíme, vracíme se domů plni dojmů. Děti chtějí být doma co nejdřív, aby mohly vyprávět.
Příští rok zas budeme hostiteli my. Pochybuji, že se nám podaří nachystat tak pěkný program, jaký jsme si užili u našich přátel.
