Zdenka, Andrea, Terezka, Vítek, Matěj, Honza
FOTOGALERIE
Na pozvání paní učitelky J. Melichárkové a dětí, které učí v Ratíškovicích esperanto, jsme jeli naše přátele navštívit. Nebylo nás mnoho: Andrea a Terezka ze 3. třídy, Vítek a Matěj ze 2. třídy, Honzík z 9.třídy a já, jejich vedoucí. Vyjížděli jsme v pátek 24.5. z Č.Třebové. Na zastávce autobusu v Ratíškovicích nás už očekávali naši přátelé a „rozebrali“ si nás. Další den – sobota – měl přes deštivé počasí velmi pestrý program. Ráno nás autobus zavezl do blízkých Milotic.Tam mají v zámku půjčovnu dobových kostýmů všech velikostí od nejmenších dětských po největší velikosti pánské a dámské. /Viděla jsem i dámu mé šíře oděnou v nádherné róbě./ Naše dívenky v krinolínách a s vějíři se cítily velice dobře, hoši jako šlechtici ze 17. či 18. století měli velkou chuť bojovat mečíky. Každý na sebe ohromeně koukal do zrcadla a toužil pochlubit se doma fotografií. Vytrvale pršelo. Mohli jsme se však projít pod zámeckými arkádami a v blízké oranžerii, do parku se jít nedalo.
V turistické odpočívárně vytvořené z bývalé zámecké kuchyně byla možnost posvačit a pak jsme šli na prohlídku zámku. Líbily se nám pokoje zařízené tak, jak je měli upravené poslední majitelé zámku z rodu Seilern- Aspang. Předešel nás tam velký průvod dětí různého věku, které se oblečené do dobových kostýmů přišly poklonit „paní hraběnce“ a zatančit jí menuet. Po prohlídce se naše děti i přes déšť hbitě prošly parkem a náš program pokračoval v přilehlé konírně. Tam byla regionální výstava a možnost různých zajímavých činností pro návštěvníky, zvlášť pro děti. Mohly poznávat zaniklá řemesla, různé druhy dřeva, bylinky, mohly zkusit tkát, malovat na sklo i dřevo, vařit povidla, mlít kukuřičnou mouku…Autobus zpět jsme sotva chytili a ještě se podařilo jednomu hošíkovi nechat na výstavě deštník. Odpolední program pokračoval na drezíně v Ratíškovicích. Hoši i děvčata pěkně šlapali ba i tlačili, aby poznali obtíže pohybu drezíny vlastními silami. Poznali jsme hezkou přírodu okolo kolejí, stačili se podívat k pomníčku parašutistické skupiny….
Pak děti zatoužily po koupání v krytém bazénu. Našim scházely plavky, ale obětaví přátelé všem zájemcům půjčili.
V neděli v 9.30 začínaly pro děti ve škole hry, soutěže a scénky. Ukázalo se, že ratíškovické děti více z esperanta vědí a my musíme přidat v píli. Přesto si i moje děti domů odvážejí různé ceny a těšíme se na další setkání.
V turistické odpočívárně vytvořené z bývalé zámecké kuchyně byla možnost posvačit a pak jsme šli na prohlídku zámku. Líbily se nám pokoje zařízené tak, jak je měli upravené poslední majitelé zámku z rodu Seilern- Aspang. Předešel nás tam velký průvod dětí různého věku, které se oblečené do dobových kostýmů přišly poklonit „paní hraběnce“ a zatančit jí menuet. Po prohlídce se naše děti i přes déšť hbitě prošly parkem a náš program pokračoval v přilehlé konírně. Tam byla regionální výstava a možnost různých zajímavých činností pro návštěvníky, zvlášť pro děti. Mohly poznávat zaniklá řemesla, různé druhy dřeva, bylinky, mohly zkusit tkát, malovat na sklo i dřevo, vařit povidla, mlít kukuřičnou mouku…Autobus zpět jsme sotva chytili a ještě se podařilo jednomu hošíkovi nechat na výstavě deštník. Odpolední program pokračoval na drezíně v Ratíškovicích. Hoši i děvčata pěkně šlapali ba i tlačili, aby poznali obtíže pohybu drezíny vlastními silami. Poznali jsme hezkou přírodu okolo kolejí, stačili se podívat k pomníčku parašutistické skupiny….
Pak děti zatoužily po koupání v krytém bazénu. Našim scházely plavky, ale obětaví přátelé všem zájemcům půjčili.
V neděli v 9.30 začínaly pro děti ve škole hry, soutěže a scénky. Ukázalo se, že ratíškovické děti více z esperanta vědí a my musíme přidat v píli. Přesto si i moje děti domů odvážejí různé ceny a těšíme se na další setkání.
