Rimini, Itálie
Zdenka, Pavel, Šárka, Anežka, Gábi, Hana, Lucka, Marcela, Nikola, Aleš, Kamila, Michaela, Renata, Eliška, Vojtěch, Dominik
Kostelu v Rimini říkají esperantská "Esperantská katedrála" pro krásné mozaiky a nápisy. takhle ozdobil kostel sv. Jana a Pavla zdejší farář a dlouholetý předseda světové IKUE Duilio Magnani. Z věže kostela k plotu plály pentle, před kostelem vlajky 17 zemí a na faře byl veliký nápis: 16.EKUMENICKÝ ESPERANTSKÝ KONGRES
30.8. - 6.9.2003 v Rimini
Účastnilo se ho 300 lidí ze 17 zemí. S kongresem zároveň probíhal Mládežnický esperantský tábor. V mojí skupině byli:Z České Třebové - Anežka Hordějčuková a má pomocnice Šárka Drábková. Z Brandýsa n/O - Gábi Šilarová, Hana Štusáková, Lucka Doležalová, Marcela Síglová, Nikola Janoušková a Aleš Řehák. Z Opatovce Kamila Menšíková. Z Ratíškovic Michaela a Renáta. Z mého příbuzenstva Eliška, Vojtěch a Dominik. Jel i můj bratr Pavel s kytarou. Jeli jsme autobusem, který objednal předseda české IKUE Miloš Šváček, s českými a slovenskými esperantisty.
Pátek
Pátek 29.8.2003 jsme vyjeli z Olomouce. Miloš chtěl navštívit cestou poutní místo Mariazell v Rakousku. Ale v Brně jsme se velice zdrželi hledáním esperantistky ze Slovenska a do Mariazell dorazili až v 9 hodin večer, kdy už byl kostel zavřený. V klenutém průchodu u jeho dveří jsme se asponˇ modlili růženec a zpívali. Začalo mírně pršet. Než jsme skončili, pořádně lilo. K autobusu jsme doběhli docela promočeni. Pak jsme v autobuse pilně sušili a autobus vypadal jako ověšený barevnými záclonkami. Ve tři v noci jsme dorazili do Udine. Dál jsme nemohli čekáme až do 9 hodin ráno a dozvídáme se o sesuvu půdy na silnici. Neví se, kdy bude průjezdná. Otáčíme se a jedem přes Slovinsko v dlouhé a pomalé koloně aut. Cesta se prodlužuje o 400 km. Ale i to je k něčemu dobré. Připravili jsme si oslavnou píseň pro P Duilia Magnaniho, který měl oslavit 75 narozeniny a 50 let kněžství.
Sobota
Je sobota 30.8. a my stále jedeme a jedeme. V Rimini jsme až před půlnocí a to nás čekali s večeří ! Bydlíme v penzionu Anna hned naproti ozdobenému kostelu. Ale hned při nočním ubytování se objevil problém. Moje dvě sestry a neteř mají pokoj a v něm se usídlil jeden muž, který nemíní odejít. Hledáme ubytovatele P Eichkorna. Nechtěl nám věřit. Domníval se totiž podle jména, že se jedná o ženu a přidal ji k těm našim. Já se skupinou dětí bydlela až v podkroví ve čtyřech pokojích. Bylo tam pořádné vedro. V noci jsme vytrvale otvírali dveře i okna.
Neděle
Před kostelem se za vedení Hatto a Ulricha seznamovala mládež a děti při hře ZIP ZAP. V 11 hodin byla slavnosní mše sv. koncelebrovaná kněžími z Německa, Itálie, Maďarska, Polska a Francie. Po obědě se děti hnaly k moři, ale v 17 hodin musely být zpět. Měl být zahájen slavnostně kongres za přítomnosti biskupa z Rimini a hostí. Pro všechny bylo překvapení, když při řeči o P Duiliu Magnanim, mu Češi a Slováci a naše děti v krojích zazpívali přání a předali dárky k jeho výročím. Byl dojatý.
Pondělí
V pondělí 1.9. se v devět hodin sešla mládež, hrála hry a pak byla rozdělena do 3 skupin. I já jsem jednu skupinu dostala. Bylo v ní 9 českých a a 8 rumunských dětí. Učili jsme se, zpívali, soutěžili. Odpoledne jsme opět šli k moři, ale déšť nás zahnal do hotelu.
Úterý
Moje česká přítelkyně Jitka Skalická už před naším příjezdem získala pro nás povolení vystupovat v Klubu důchodců Casa Colonica. Jenže se mi dosud neukázala. S mým italským přítelem Gionfrance Polleranim jsme šli to místo hledat a moji skupinu zatím přebrala Martina. Jsme u Casa Colonica. Nikde nikdo. Gionfranco telefonuje vedoucímu. Přijel autem, nás u branky si nevšímal. Stále čekáme. Až od zaměstnance zjistíme, že sedí v kanceláři a přepadneme ho. Vedoucí nám ukázal, kde můžeme vystupovat. Budou nás v 20.30 čekat.
Odpoledne jedeme naším autobusem do San Marina. Průvodce nám dělá Gionfranco a vše vysvětluje. Obdivujeme pak radnici, stráže u ní, katedrálu, balkon s vlajkou sanmarinskou a esperantskou./ Bydlela tam totiž nadšená esperantistka./ Ze San Marina odjíždí náš autobus jako první, abychom byli v Casa Colonica včas.
Bylo krásné počasí, vystupovali jsme venku. Děti hrály na flétny, zpívaly, tančily a hrály pohádky. Lucka měla dvě role. Hrála krále a pak tancovala. Nezdržovala se se svlékáním dlouhých kalhot, jen si je vyhrnula. K potěšení obecenstva se jí jedna nohavice uvolnila při tanci a její kroj vypadal opravdu nezvykle. Lidem se vystoupení líbilo, zvlášť pantomima Dobro a Zlo a Štědrý den. Při pohádce o řepě se i italští důchodci vyřádili, když nám pomáhali tahat řepu.
Středa
Středa 3.9. byl celodenní výlet do Raveny. Prošli jsme mnoho muzeí i kostelů. Dětem se obzvlášť líbil kostel sv. Františka, kde pod oltářem v kryptě byla voda s rybkami. Po návratu v e 21 hodin byl veselý večer, při něm děti vystupovaly. Účastnily se i soutěže o Berlíně , ale vyhodnocení se nedočkaly. Po výletě unavené šly spát.
Čtvrtek
Čtvrtek 4.9. byl v IKUE i KELI ve znamení voleb.Večer potěšil přítomné varhanní koncert.
Pátek
V pátek 5.9. byla slavnostní bohoslužba a při ní vyhlášeny výsledky voleb. Měli jsme velikou radost, že předsedou celosvětové IKUE byl zvolen Miloš Šváček. Kněží novým předsedům požehnali. Pak jsme pokračovali v našem kursu. Tentokrát přišly české, polské i rumunské děti. Na poslední večer jsme se naučili písničku "Sagulo konstruis."..a "Esperanto". Po obědě ještě děti využívaly moře a pak je Šárka s Martinou vzaly do delfinária. Tam se jim moc líbilo.
Večer české děti zatančily "Štědrý večer". S tím bylo obecenstvo spokojeno. Ale esperantské písně nacvičené v kursu přišla jedna zpěvačka zkritizovat, že jsou špatně zazpívané./Mně jde spíš o nadšení dětí./ Soutěž pak stále nekončila, ač se blížila půlnoc. Děti zas už odešly spát. Ale přesto premii - znrzlinový dort - skupina dostala druhý den bez soutěže.
Sobota
V 9 hodin bylo slavnostní ukončení kongresu. Přítelkyně Flory z Belgie přinesla mým dětem čokoládu, prý nejlepší na světě. Ti, co se o kongres starali, dostali podle témata kongresu zvláštní dárek:sůl a ručně dělanou svíci. Heslo kongresu totiž bylo:JSTE MOJI SVĚDCI, SŮL A SVĚTLO SVĚTA. Dar jsem dostala i já, ačkoliv jsem kongres nepřipravovala.
Cesta domů proběhla klidně a v pohodě.
30.8. - 6.9.2003 v Rimini
Účastnilo se ho 300 lidí ze 17 zemí. S kongresem zároveň probíhal Mládežnický esperantský tábor. V mojí skupině byli:Z České Třebové - Anežka Hordějčuková a má pomocnice Šárka Drábková. Z Brandýsa n/O - Gábi Šilarová, Hana Štusáková, Lucka Doležalová, Marcela Síglová, Nikola Janoušková a Aleš Řehák. Z Opatovce Kamila Menšíková. Z Ratíškovic Michaela a Renáta. Z mého příbuzenstva Eliška, Vojtěch a Dominik. Jel i můj bratr Pavel s kytarou. Jeli jsme autobusem, který objednal předseda české IKUE Miloš Šváček, s českými a slovenskými esperantisty.
Pátek
Pátek 29.8.2003 jsme vyjeli z Olomouce. Miloš chtěl navštívit cestou poutní místo Mariazell v Rakousku. Ale v Brně jsme se velice zdrželi hledáním esperantistky ze Slovenska a do Mariazell dorazili až v 9 hodin večer, kdy už byl kostel zavřený. V klenutém průchodu u jeho dveří jsme se asponˇ modlili růženec a zpívali. Začalo mírně pršet. Než jsme skončili, pořádně lilo. K autobusu jsme doběhli docela promočeni. Pak jsme v autobuse pilně sušili a autobus vypadal jako ověšený barevnými záclonkami. Ve tři v noci jsme dorazili do Udine. Dál jsme nemohli čekáme až do 9 hodin ráno a dozvídáme se o sesuvu půdy na silnici. Neví se, kdy bude průjezdná. Otáčíme se a jedem přes Slovinsko v dlouhé a pomalé koloně aut. Cesta se prodlužuje o 400 km. Ale i to je k něčemu dobré. Připravili jsme si oslavnou píseň pro P Duilia Magnaniho, který měl oslavit 75 narozeniny a 50 let kněžství.
Sobota
Je sobota 30.8. a my stále jedeme a jedeme. V Rimini jsme až před půlnocí a to nás čekali s večeří ! Bydlíme v penzionu Anna hned naproti ozdobenému kostelu. Ale hned při nočním ubytování se objevil problém. Moje dvě sestry a neteř mají pokoj a v něm se usídlil jeden muž, který nemíní odejít. Hledáme ubytovatele P Eichkorna. Nechtěl nám věřit. Domníval se totiž podle jména, že se jedná o ženu a přidal ji k těm našim. Já se skupinou dětí bydlela až v podkroví ve čtyřech pokojích. Bylo tam pořádné vedro. V noci jsme vytrvale otvírali dveře i okna.
Neděle
Před kostelem se za vedení Hatto a Ulricha seznamovala mládež a děti při hře ZIP ZAP. V 11 hodin byla slavnosní mše sv. koncelebrovaná kněžími z Německa, Itálie, Maďarska, Polska a Francie. Po obědě se děti hnaly k moři, ale v 17 hodin musely být zpět. Měl být zahájen slavnostně kongres za přítomnosti biskupa z Rimini a hostí. Pro všechny bylo překvapení, když při řeči o P Duiliu Magnanim, mu Češi a Slováci a naše děti v krojích zazpívali přání a předali dárky k jeho výročím. Byl dojatý.
Pondělí
V pondělí 1.9. se v devět hodin sešla mládež, hrála hry a pak byla rozdělena do 3 skupin. I já jsem jednu skupinu dostala. Bylo v ní 9 českých a a 8 rumunských dětí. Učili jsme se, zpívali, soutěžili. Odpoledne jsme opět šli k moři, ale déšť nás zahnal do hotelu.
Úterý
Moje česká přítelkyně Jitka Skalická už před naším příjezdem získala pro nás povolení vystupovat v Klubu důchodců Casa Colonica. Jenže se mi dosud neukázala. S mým italským přítelem Gionfrance Polleranim jsme šli to místo hledat a moji skupinu zatím přebrala Martina. Jsme u Casa Colonica. Nikde nikdo. Gionfranco telefonuje vedoucímu. Přijel autem, nás u branky si nevšímal. Stále čekáme. Až od zaměstnance zjistíme, že sedí v kanceláři a přepadneme ho. Vedoucí nám ukázal, kde můžeme vystupovat. Budou nás v 20.30 čekat.
Odpoledne jedeme naším autobusem do San Marina. Průvodce nám dělá Gionfranco a vše vysvětluje. Obdivujeme pak radnici, stráže u ní, katedrálu, balkon s vlajkou sanmarinskou a esperantskou./ Bydlela tam totiž nadšená esperantistka./ Ze San Marina odjíždí náš autobus jako první, abychom byli v Casa Colonica včas.
Bylo krásné počasí, vystupovali jsme venku. Děti hrály na flétny, zpívaly, tančily a hrály pohádky. Lucka měla dvě role. Hrála krále a pak tancovala. Nezdržovala se se svlékáním dlouhých kalhot, jen si je vyhrnula. K potěšení obecenstva se jí jedna nohavice uvolnila při tanci a její kroj vypadal opravdu nezvykle. Lidem se vystoupení líbilo, zvlášť pantomima Dobro a Zlo a Štědrý den. Při pohádce o řepě se i italští důchodci vyřádili, když nám pomáhali tahat řepu.
Středa
Středa 3.9. byl celodenní výlet do Raveny. Prošli jsme mnoho muzeí i kostelů. Dětem se obzvlášť líbil kostel sv. Františka, kde pod oltářem v kryptě byla voda s rybkami. Po návratu v e 21 hodin byl veselý večer, při něm děti vystupovaly. Účastnily se i soutěže o Berlíně , ale vyhodnocení se nedočkaly. Po výletě unavené šly spát.
Čtvrtek
Čtvrtek 4.9. byl v IKUE i KELI ve znamení voleb.Večer potěšil přítomné varhanní koncert.
Pátek
V pátek 5.9. byla slavnostní bohoslužba a při ní vyhlášeny výsledky voleb. Měli jsme velikou radost, že předsedou celosvětové IKUE byl zvolen Miloš Šváček. Kněží novým předsedům požehnali. Pak jsme pokračovali v našem kursu. Tentokrát přišly české, polské i rumunské děti. Na poslední večer jsme se naučili písničku "Sagulo konstruis."..a "Esperanto". Po obědě ještě děti využívaly moře a pak je Šárka s Martinou vzaly do delfinária. Tam se jim moc líbilo.
Večer české děti zatančily "Štědrý večer". S tím bylo obecenstvo spokojeno. Ale esperantské písně nacvičené v kursu přišla jedna zpěvačka zkritizovat, že jsou špatně zazpívané./Mně jde spíš o nadšení dětí./ Soutěž pak stále nekončila, ač se blížila půlnoc. Děti zas už odešly spát. Ale přesto premii - znrzlinový dort - skupina dostala druhý den bez soutěže.
Sobota
V 9 hodin bylo slavnostní ukončení kongresu. Přítelkyně Flory z Belgie přinesla mým dětem čokoládu, prý nejlepší na světě. Ti, co se o kongres starali, dostali podle témata kongresu zvláštní dárek:sůl a ručně dělanou svíci. Heslo kongresu totiž bylo:JSTE MOJI SVĚDCI, SŮL A SVĚTLO SVĚTA. Dar jsem dostala i já, ačkoliv jsem kongres nepřipravovala.
Cesta domů proběhla klidně a v pohodě.
