Rybnik, Polsko
Zdenka, Denisa, Nikola, Andrea
FOTOGALERIE
Skupinu esperantských dětí při esperantském kroužku AMIKECO /přátelství/ v minulém roce navštívila skupina přátel, členů VERDA ARBETO /zelený stromek/ z polského RYBNIKA. Nyní jsme zase jeli my návštěvu oplatit.
Z České Třebové jsme vyjížděly 15.6.2012 před polednem a byla nás malá skupinka: jen Denisa, Nikola, malá Andrea a já, Zdenka, jejich učitelka esperanta. Pro posilu našeho programu v „zahraničí“ jsme přibraly esperantského pejska KATYNKU. Upoceny z velkého horka jsme šťastně po páté odpoledne dojely do RYBNIKA, kde si nás přátelé na ubytování rozebrali.
V sobotu 16. června nás čekal náramně zajímavý výlet. Účastnily se ho děti, které Teresa učí již druhým rokem esperanto i někteří jejich rodiče. Jedná se totiž o integrovanou třídu, kde jsou děti normální i různě postižené, které při výletu pomoc rodičů potřebovaly. Jedeme do obce GURKI MALE, v níž je „ŽIVÉ MUZEUM“ dřívějšího života na polské vsi. V největší místnosti CHATY CLEBOWE nám průvodkyně vypráví o pěstování obilí, výrobě chleba, másla, o bydlení a hygieně v době vzdálenější než 100 let. Mluví sice polsky, ale vše názorně ukazuje, tak dost rozumíme. Andrea dokonce představuje dívku koupající se v sedací vaně a myjící si vlasy. Ve stodole pak mají děti možnost poznat práce, nástroje i stroje při setbě a sklizni obilí. Denisa zkouší mlátit cepem a zjišťuje, že ta práce není tak snadná, jak by se zdálo. Jdeme do místnosti s roztopenou pecí. Děti vzpomínají na pohádku, při které byla do pece strčena čarodějnice. Jistě ji taky znáte. My vyrábíme z chlebového těsta placky a pečeme si je. Jsou mnohem lepší než čarodějnice. Pochutnáváme si na nich a ještě dostáváme chleba zde pečený a máslo zde vyrobené. Je možné přilepšit si medem nebo sádlem. Zapíjíme meltovou kávou, pochoutkou vesnických lidí v dřívější době. Před domem nás čeká včelař, aby nás poučil o životě včel.
Potom jdeme k ohništi. Polské děti zpívají, vyprávějí, recitují. Rodiče je nadšeně fotografují. Po vystoupení opékáme k obědu klobásky. Posilněni nasedáme do autobusu a jedeme do PSZCZYNY, kde je zoo se zubry. Je v lese v okolí zámku. Jede se k ní dobře po asfaltové cestě i vozíčkářům. I zde se děti hodně dovědí..V budově uprostřed je mnoho vycpaných zvířat, myslivcova chata, les se zubry, severní krajina. Kolem výběhů procházíme v době krmení zubrů a zrovna se taky rodí zubří mámě mláďátko. Než si prohlédneme vycpaná zvířata a shlédneme film o historii zubrů v Pszczyně, nějaká doba uteče. Ale víme už, že vlastník zámku vévoda Jan Henryk XI Hochberg velmi miloval lov a zval na něj korunované hlavy z celé Evropy. Taky ruský car Alexandr II zde lovil. S ním podepsal smlouvu o výměně zvířat. Car poslal zubra a tři zubřice a vévoda mu věnoval 20 kusů jelení zvěře. Když se jdeme znovu podívat k výběhu zubrů, už se mládě staví na své nohy. My se loučíme a jedeme zpět do Rybnika.
Teresa nám chtěla ukázat co nejvíce zajímavostí. V neděli odpoledne naplánovala návštěvu cisterciáckého kláštera v RUDIE na říčce RUDA. Ještě nedávno byl klášter ruinou a teď s pomocí EU je většina budov opravena. Prohlížíme výstavu ikon, obrazů, bohoslužebných rouch, oltářů. Děti však táhne spíš příroda, krmení kachniček, procházka lesem. Blízko kostela jsou zasazeny duby papeže Jana Pavla II a Benedikta XV. Těm děti mnoho pozornosti nevěnují, víc je láká hřiště, které Teresa prozřetelně nechala až nakonec. Z parku vedle kostela zaznívá hudba dechové kapely.
Pondělí je poslední den našeho pobytu v Rybniku. Jdeme do školy, jsme oblečeny do triček se znakem Č Třebové, předáváme dárky paní ředitelce. Ve volné místnosti si zkoušíme scénku o muži v poušti a o trosečnících. Prohlížíme Teresino „muzeum Slezka“. Jdeme do Teresiny třídy, kde jsou i další diváci. Naše dívenky s elánem sehrají obě scénky a Katynka pak nastupuje se svým cvičením. Obzvlášť se oceňuje její schopnost uklízet hračky a tancovat. Nedaří se jí „válet sudy“. Přesto ji úplně všichni chtějí pohladit.
Po obědě, procházce městem a rozloučení odjíždíme. Dívkám se zdál „víkend“ moc krátký.
Z České Třebové jsme vyjížděly 15.6.2012 před polednem a byla nás malá skupinka: jen Denisa, Nikola, malá Andrea a já, Zdenka, jejich učitelka esperanta. Pro posilu našeho programu v „zahraničí“ jsme přibraly esperantského pejska KATYNKU. Upoceny z velkého horka jsme šťastně po páté odpoledne dojely do RYBNIKA, kde si nás přátelé na ubytování rozebrali.
V sobotu 16. června nás čekal náramně zajímavý výlet. Účastnily se ho děti, které Teresa učí již druhým rokem esperanto i někteří jejich rodiče. Jedná se totiž o integrovanou třídu, kde jsou děti normální i různě postižené, které při výletu pomoc rodičů potřebovaly. Jedeme do obce GURKI MALE, v níž je „ŽIVÉ MUZEUM“ dřívějšího života na polské vsi. V největší místnosti CHATY CLEBOWE nám průvodkyně vypráví o pěstování obilí, výrobě chleba, másla, o bydlení a hygieně v době vzdálenější než 100 let. Mluví sice polsky, ale vše názorně ukazuje, tak dost rozumíme. Andrea dokonce představuje dívku koupající se v sedací vaně a myjící si vlasy. Ve stodole pak mají děti možnost poznat práce, nástroje i stroje při setbě a sklizni obilí. Denisa zkouší mlátit cepem a zjišťuje, že ta práce není tak snadná, jak by se zdálo. Jdeme do místnosti s roztopenou pecí. Děti vzpomínají na pohádku, při které byla do pece strčena čarodějnice. Jistě ji taky znáte. My vyrábíme z chlebového těsta placky a pečeme si je. Jsou mnohem lepší než čarodějnice. Pochutnáváme si na nich a ještě dostáváme chleba zde pečený a máslo zde vyrobené. Je možné přilepšit si medem nebo sádlem. Zapíjíme meltovou kávou, pochoutkou vesnických lidí v dřívější době. Před domem nás čeká včelař, aby nás poučil o životě včel.
Potom jdeme k ohništi. Polské děti zpívají, vyprávějí, recitují. Rodiče je nadšeně fotografují. Po vystoupení opékáme k obědu klobásky. Posilněni nasedáme do autobusu a jedeme do PSZCZYNY, kde je zoo se zubry. Je v lese v okolí zámku. Jede se k ní dobře po asfaltové cestě i vozíčkářům. I zde se děti hodně dovědí..V budově uprostřed je mnoho vycpaných zvířat, myslivcova chata, les se zubry, severní krajina. Kolem výběhů procházíme v době krmení zubrů a zrovna se taky rodí zubří mámě mláďátko. Než si prohlédneme vycpaná zvířata a shlédneme film o historii zubrů v Pszczyně, nějaká doba uteče. Ale víme už, že vlastník zámku vévoda Jan Henryk XI Hochberg velmi miloval lov a zval na něj korunované hlavy z celé Evropy. Taky ruský car Alexandr II zde lovil. S ním podepsal smlouvu o výměně zvířat. Car poslal zubra a tři zubřice a vévoda mu věnoval 20 kusů jelení zvěře. Když se jdeme znovu podívat k výběhu zubrů, už se mládě staví na své nohy. My se loučíme a jedeme zpět do Rybnika.
Teresa nám chtěla ukázat co nejvíce zajímavostí. V neděli odpoledne naplánovala návštěvu cisterciáckého kláštera v RUDIE na říčce RUDA. Ještě nedávno byl klášter ruinou a teď s pomocí EU je většina budov opravena. Prohlížíme výstavu ikon, obrazů, bohoslužebných rouch, oltářů. Děti však táhne spíš příroda, krmení kachniček, procházka lesem. Blízko kostela jsou zasazeny duby papeže Jana Pavla II a Benedikta XV. Těm děti mnoho pozornosti nevěnují, víc je láká hřiště, které Teresa prozřetelně nechala až nakonec. Z parku vedle kostela zaznívá hudba dechové kapely.
Pondělí je poslední den našeho pobytu v Rybniku. Jdeme do školy, jsme oblečeny do triček se znakem Č Třebové, předáváme dárky paní ředitelce. Ve volné místnosti si zkoušíme scénku o muži v poušti a o trosečnících. Prohlížíme Teresino „muzeum Slezka“. Jdeme do Teresiny třídy, kde jsou i další diváci. Naše dívenky s elánem sehrají obě scénky a Katynka pak nastupuje se svým cvičením. Obzvlášť se oceňuje její schopnost uklízet hračky a tancovat. Nedaří se jí „válet sudy“. Přesto ji úplně všichni chtějí pohladit.
Po obědě, procházce městem a rozloučení odjíždíme. Dívkám se zdál „víkend“ moc krátký.
