Kretinga, Litva
Zdenka, Šárka, Klára, Tereza, Hana, Iveta, Anežka, Kamila, Dominik, Jan, Aleš
FOTOGALERIE
Od 3. do 10.července 2004 se uskutečnil 57. kongres IKUE v Litvě /Kretinga/. Účastnila jsem se ho s 10 člennou skupinkou: 3 hoši - Dominik, Jan a Aleš, a 7 děvčat: Tereza, Hana, Iveta, Anežka, Kamila, Klárka a Šárka.
Pátek a sobota
Vyjeli jsme v pátek 2.července vlakem do Olomouce a odsud autobusem s dalšími esperantisty až do Kretingy. Tam jsme dorazili v sobotu 3.7. Před kongresovým centrem /umístěným ve františkánském gymnasiu/s nápisem:"Přemozte zlo dobrem" vlály 2 vlajky: esperantská a litevská. Někteří esperantisté bydleli v této budově,ale my ve studentském domově. Nastalo jeho hledání a později hledání jídelny.
Neděle
V neděli ráno jsme procvičovali svůj program a odpoledne poznávali kongresové město. Ve 12.30 byla slavnostní mše sv., oběd a slavnostní zahájení kongresu zpěvem tří sborů pod vedením Aloyzase Žilyse. Sbory zpívaly velmi nadšeně ještě i při odchodu ze sálu.
Seznamovací večer byl veselý, litevská folklorní skupina roztancovala všechny i moje esperantské děti.
Pondělí
V pondělí 5.7. jsme při celodenním výletě navštívili Žemaičiu Kalvarii. Nejdříve jsme se účastnili mše sv. v chrámu plném lidí, pak šlo procesí ke 20 kapličkám křížové cesty rozloženým na okolních kopcích. Už u 4. kapličky zahnal déšť bíle oblečené družičky. Mnoho poutníků obešlo cestu 7 km dlouhou celou. Já jsem k nim nepatřila, měla jsem potíže s chůzí.
Překvapeni jsme byli při hledání WC na tomto poutním místě. Byla to velká stodola uprostřed přepažená, s dřevěnou podlahou a s otvory v podlaze nad žumpou. Polovina pro pány, polovina pro dámy. Obědvat jsme měli u krásného jezera. Déšť to nedovolil. Na jezero jsme pouze nakoukli a jedli jsme až k večeru v autobuse. Po návratu do Kretingy nás čekal nádherný kulturní zážitek. Účastníkům kongresu tančilo v Kulturním domě 50 malých dětí z Kaunasu.
Úterý
V úterý 6.7. Byl litevský státní svátek. Podle mého litevského přítele Vladislavase Viršily byla naše skupina přihlášena k odpolednímu programu a mohla vystupovat třebas dvě hodiny. Však jsme taky pilně každý den nacvičovali. Ale v úterý dopoledne jsem jej já, kulhající osoba, marně hledala. Když jsemjej přece našla, nevěděl nic ani o místě ani o čase vystoupení. Chodili jsme spolu po náměstí, šli do Kulturního domu a zase zpět - pak už jsem nemohla. Teprve ve 13 hodin přišel Vladislavas se zprávou, že vystoupení je blízko Kulturního domu na trávníku u rybníka pod lípami. Máme přijít v 15 hodin a vystoupení může trvat pouze 15 minut. Museli jsme si zase program pěkně přeházet a spěchat k rybníku. Pod lípami tam opravdu vystupovaly litevské soubory a hezky zpívaly. Naše vystoupení taky nedopadlo zle a líbilo se. Nikdo nepostřehl, že nám schází hudba k masopustu, když jsme místo ní s paní Chodníčkovou do mikrofonu pěly "Já mám koně, vraný koně..."
Večer odvezly tři autobusy esperantisty do přímořských lázní Palangy. Naši svižní průvodci nás 4 kulhající ženské pozapomenuli vzadu a tak jsme si pamětihodnosti prohlížely bez výkladu samy. Nejvíce se nám líbila bronzová socha mořské královny s hadem, fontána, svižní koníci s kočárky...
Středa
Ve středu 7.7. jsme vstávali brzy a jeli do Šiliuvy. Navštívili jsme kostel i kapli s velikým kamenem, o němž vyprávějí, že se na něm zjevila P Maria ještě dříve než v Lurdech nebo Fatimě. V klášterním kostele jsme viděli dílnu na opravu starých soch a obrazů. Tam jsme slyšeli, jak už za cara museli Litevci chránit svůj jazyk tehdy zakázaný. V kostele v době ruské bohoslužby se děti v malé místnosti za oltářem učily litevsky. V Tytuvenai jsem poobědvali a pak jeli na Horu křížů. Podle legendy vznikla na rovině po velké bitvě, kdy kamarádi padlých v přilbách na jejich hroby nanosili hlínu a postavili kříže. I teď sem lidé kříže nosí, když mají trápení. Za komunismu několikrát přijely buldozery kopec srovnat, ale lidé znovu kříže postavili. Blízko stojí františkánský klášter, který jsme též navštívili. Má nezvyklý oltářní obraz - okno, kterým je vidět Horu křížů.
Čtvrtek
Ve čtvrtek 8.7. nás čeští šoféři zavezli do Domova důchodců, kde dívky tančily a hoši hráli pantomimu. Jelen z pohádky o Smolíčkovi někde nechal parohy, ale jinak vše dopadlo dobře.
Odpoledne děti toužily po moři a do Palangy nás vzal polský autobus. Každý si užíval moře podle chuti. Na litevský národní večer se se mnou vypravily jen Terezka a Šárka. Libovaly si, že viděly tančit dva litevské soubory a slyšely hudbu operní i moderní.
Pátek
V pátek ráno 9.7. jsme zase pilně cvičili nový program - roční doby. Odpoledne byla zajímavá ekskurse. My jsme chtěli přijet brzy a udělat si zkoušku na jevišti Kulturního domu.
Cestovali jsme do vsi, kde se narodil biskup Motiejus Valančius /1801/, který bojoval proti zákazu litevského písemnictví. Tu i jinde nás udivovaly sochy vytvořené z kmenů stromů. Potom jsme ještě navštívili muzeum kamenů, muzeum kuriozit / tam jsme ani nešli, pro krátkou dobu vyměřenou k jeho návštěvě/ a kostelík postavený ze dřeva bez užití hřebíků. Neplánovaně ještě statek a přijeli jsme zpět hodně pozdě. Na jevišti se nám podařilo zkusit dva tanečky a už byl sál plný obecenstva.
Naše vystoupení byla premiéra. Dívky vyjadřovaly roční doby tancem, hoši pantomimou. Zimu tančily sněhové vločky a hoši předváděli tři krále. Jaro tančil motýl s květinami, hoši hráli kuličky. Léto tančila děvčata se srpy jako žnečky a hoši šli plavat. Obecenstvo se pobavilo, když Dominik v plavkách předváděl plavání a měl ponožky. Podzim zatancovaly dívky s draky a v plánu bylo tahání řepy. Taky další esperantisté ukázali něco ze své země. Češi zpívali národní písně a děti Studených hrály na flétny. Klárka a Šárka spěchaly koupit dort a oslavili jsme někdy o půlnoci naši premiéru.
Sobota
V sobotu 10.7.bylo vše dřív, než bylo oznámeno.V 9 hodin Miloš Šváček, prezident IKUE poděkoval organizátorům, obdaroval je. Zazpívali jsme hymnu IKUE.
Jeli jsme domů plni zážitků. Líbila se nám čistota města i přírody, dřevěné sochy, čápi na polích a příjemní i hrdí lidé. Trochu nepochopitelný byl pro nás jídelníček. Nikdy jsme nevěděli, co máme polít sladkým krémem, co kečupem. Obvykle mi sladký krém vyšel na knedlík , který jsem považovala za ovocný a ono v něm bylo maso. Co jsem polila kečupem, naopak skrývalo sladkou náplň. Také bydlení ve studentském domově mělo svá úskalí. Voda netekla, jak by měla a jednou Haničku místo umytí začernila.
To však jsou maličkosti. My jsme měli radost, vezli jsme si domů pochvalu od starosty města Kretingy za naše vystoupení v Kulturním domě, při státním svátku i v Domově důchodců.
