Polsko 2006

---

září 2006 
Rybnik, Polsko



FOTOGALERIE

Skupinku esperantských dětí při esperantském kroužku AMIKECO v České Třebové opět pozvala k návštěvě esperantská třída v Polsku v městě Rybnik, které leží 30 km od naší hranice. Na nádraží nás čekali polští hostitelé, děti z esperantské třídy a jejich rodiče. Našich dětí bylo jen sedm a jedna maminka -na všechny zájemce se nedostalo a byli zklamáni.

Paní učitelka Teresa však připravila na sobotu, neděli a pondělí bohatý program pro všechny "esperantské děti", aby se pořádně užily. Hned v sobotu jelo s našimi přes dvacet polských dětí navštívit na celý den Ciezsyn. Z vysoké Piastowské věže / 120 schodů a hodně příkrých/ jsme viděli polský Ciezsyn, Český Těšín, hraniční řeku Olši/Olzu/, dopravní ruch u nás i hraniční přechody přes řeku. Poznali jsme pamětihodnosti Ciezsyna: starou knihtiskárnu s funkčními stroji, studnu tří bratří-zakladatelů Ciezsyna, Těšínské Benátky v bývalé čtvrti koželuhů a tkalců, historii tří náměstí, sochu P.Marie z dílny Petra Parléře a další. Myslím ale,že děti nejvíc nadchlo to, že jsme se nedostali do muzea a finance věnované sponzorem na vstupenky využila Teresa na nákup zmrzliny.

V neděli šla většina dětí dopoledne s hostiteli do kostela, společný program byl až po obědě. Jeli jsme do muzea vláčků do Rudy. K prohlídce vagonů, lokomotivy, zařízení stanice z dřívější doby patřila i jízda vláčkem po úzkokolejce.

V pondělí dopoledne nás Teresa provedla školou. Děti zajímala nejvíc přírodovědná třída s rybami a jinými živočichy i počítačová učebna. Mne zase integrovaná třída, kterou navštěvují zdravé i postižené děti. S velikou vervou se nás tam snažily naučit písničku s pohybem.

Ve třetí vyučovací hodině jsme se dostaly do Teresiny třídy III.B. Již třetí rok se učí děti esperanto. Zahrály nám na flétny a zazpívaly velmi hezky několik písniček. Naše skupinka zazpívala taky písničky a potom zahrála pohádky. Nejvíc se líbilo baletní vystoupení Elišky. Tančila pro Martu, u které v Rybniku bydlela. Však také Marta byla z loučení hodně smutná a poplakala si. I ostatní děti se nesnadno loučily. Utěšuje nás, že zase přijedou podívat k nám.

IKUE kongres Velehrad 2006

---

8. - 15. 7. 2006 
Velehrad

Zdenka, Jitka

FOTOGALERIE

Od 8. do 15. července probíhal na Velehradě již 59. kongres IKUE (esperantistů – katolíků) s heslem: Eucharistie – setkání s Ježíšem. K tomuto tématu se vázaly skoro všechny přednášky týdne. Kongres pomáhali připravit a o jeho dobrý průběh se starali tři členové esperantského kroužku z Č. Třebové. Na kongres se sjelo přes stovku účastníků z deseti zemí Evropy a Ameriky. Mezi nimi byli i další členové Amikeca. Na začátku kongresu se uskutečnilo zároveň víkendové setkání esperantské mládeže. Mezi ní budil pozornost student – tatínek s tříměsíčním synáčkem – který se o maličkého Tobiáška velice dobře staral. Taky přímo na kongresu jsme měli velice mladou účastnici – desetiměsíční Elizabeth, se kterou přijeli rodiče z Francie. Z naší země byla nejstarší účastnice kongresu řádová sestra Hedvika, která už má 86 let a na závěrečném večírku připravila nejveselejší hudební číslo. Nejvzdálenějšími účastníky byly manželé z Kanady Milan a Jacqueline Sveda.

Program kongresu byl pestrý. Zahájen byl mší svatou ve velehradské bazilice celebrovanou arcibiskupem olomouckým Janem Graubnerem a ukončen arcibiskupem královehradeckým Karlem Otčenáškem. Vždy s nimi koncelebrovali kněží z pěti národů v esperantu. Kromě přednášek, diskusí, mdliteb, byly v programu vycházky s poznáváním Velehradu a jeho historie, návštěva staroslovanského hradiště v Modré, výlet do Valtic, Lednice a Templářských sklepů v Čejkovicích. Trochu jiný program měly na kongrese děti. Měla jsem na starosti maďarské a české děti. V době přednášek se učily a hrály si. Připravovali jsme se taky na závěrečný večer a mohli tam ukázat co dovedeme. Naučily se básničku, písničku a pohádku. Dospělí většinou zpívali písně své země. Těžko by se mi vybíralo mezi skupinami z Litvy, Německa, Francie, Itálie či od nás. Účastnice z Litvy složila na kongres báseň a přednesla ji. Byl to hezký zážitek v teplém letním večeru na nádvoří poutního domu Stojanov.

Anglie 2006

---

23. 6. - 4. 7. 2006 
London - Stroud - Oxford

Zdenka, Pavel, Klára, Matouš, Miluška, Iveta, Anežka, Markéta, Veronika, Nikola, Eliška, Karolina

FOTOGALERIE

Od 23.června do 4.července 2006 cestovala skupina deseti dětí a studentů patřící k českotřebovskému esperantskému kroužku AMIKECO po Anglii. Navštívila pět škol ve Stroudu a v Gloucestru. Podle časových možností ve školách předvedla tance, pohádky, scénky a zazpívala národní písně v esperantu. Děti ve všech školách se rády účastnily masopustního reje a pomáhaly v tahat velkou řepu. Pro starší žáky byl připraven kvíz o naší zemi. Všude jsme rozdávali propagační materiál o našem městě a perníčky. Ze všech tanců se nejvíc líbil ten z našeho města, který je podle cechovní písně o řeznických tovaryších. 

Ve Stroudu nás naše hostitelka Elizabeth vzala do parku na piknik a oslavu Dne páry. Ze Stroudu jsme odjížděli do Oxfordu. Tohle město se líbilo zvláště starším. Většinu universitních budov jsme viděli jen zvenčí, ale Hildino universitní kolegium jsme si prohlédli i zevnitř. Kdysi tam studovala naše hostitelka doktorka Kataline Hall, která je sekretářkou nadace pro podporu mladých esperantistů. Na nádvoří kolegia naše skupina zazpívala a dívky zatančily. Na večeři nás pozvala spisovatelka doktorka Marjorie Boulton.

Další večer jsme již byli v Londýně. Tam nás čekalo vystoupení v esperantském klubu. K národním tancům dívky přidaly pohybové vyjádření ročních dob a pro přítomné děti pohádku a pěvecké trio i národní písničky při kytaře.Esperantisté byli spokojeni s programem a líbil se jim i dárek od Keralitu z Litomyšle-korbel zdobený jak bývá zdobena litomyšlská keramika. Po programu si dlouho s členy klubu povídali.

Poslední tři dny pobytu v Londýně jsme se věnovali jeho poznávání. Zvláště zajímavé pro nás byly bariéry na Temži, nultý poledník v Greenwichi, Londýnské oko, muzea , střídání stráží ....

 

Ratíškovice 2006

---

21.4. - 23. 4. 2006
Ratíškovice



FOTOGALERIE

Esperantské děti z České Třebové obdivovaly vzácnou květinu
 
Již tradičně pořádají esperantisté na jižní Moravě celorepublikovou akci "HLAVÁČEK JARNÍ".

Na tři dny se sjíždějí do Ratíškovic a Vracova zájemci o kvetoucí hlaváček na stráních mezi Miloticemi a Ratíškovicemi, na přátelské popovídání s jinými esperantisty, na různé soutěže a také na posezení ve sklípku při dobrém vínku. Setkání bývá vždy ke konci dubna, kdy hlaváček- chráněná vzácná rostlina-kvete. Někdy ještě není v květu, někdy brání v jeho obdivování špatné počasí, ale letos "vše nádherně vyšlo". Jak hlaváčku jarnímu, tak také skupině třebovských esperantských dětí. Však se na ten výlet pořádně těšily a připravovaly!

Svitavské esperantistky chtěly jet se svými esperantskými dětmi aspon´ na sobotní program a byly ochotny naši skupinu přibrat. Autobus na nás čekal před svitavským nádražím, přisedli jsme a jeli až do Milotic, kde začínal program prohlídkou zámku a jeho pěkně upravené zahrady a parku. Sešlo se tu na 45 dospělých a dětí.Při čekání na prohlídku měly děti možnost užít svých znalostí v rozhovoru s cizinci, přijeli sem totiž esperantisté z Francie a Německa. I ty nejmladší/ 8 let / dokázaly pozdravit, představit se a odpovídat na dotaz, kolik je jim let a na další jednoduché otázky.

Posilněni obědem vyrazili účastníci na cestu za kvetoucím hlaváčkem, jehož napodobeninou byli všichni ozdobeni. Po prašné cestě se dostali ke stráním, které byly víc žluté než zelené a mohli se obdivovat té kráse. Pak pokračovali do Ratíškovic, kde ve škole čekala na všechny majitelka cukrářské výroby z mandlového těsta. Byli jsme v první polovině těch, co zasedli ke stolkům s prkénky a na nich tvořili z mandlového těsta pejska, protože čas nás "tlačil". Měli jsme nacvičené scénky a písničky, ale na ně se už nedostalo. Předvedeme je ratíškovickým dětem, až k nám přijedou na víkend příští měsíc. Ony se moc těší do České Třebové, zvláště je láká tobogán.

 
Ted jsme doháněli vlak, aby nám ze Svitav neujel a podařilo se nám jej chytit jen tak tak.
Však jsme ho viděli od Březové pořád před sebou.