Piliscaba
Zdenka, Hana, Aleš, Honza, Nikola, Eliška
FOTOGALERIE
Esperantisté z kroužku Amikeco v České Třebové se skupinkoi „esperantských“ dětí se vrátili. Přijeli uz Esperantského ekumenického kongresu v Piliscabě v Maďarsku, který proběhl od 16. do 23. 7. 2005. Sjelo se tam přes 130 lidí z 15 zemí.
Celý týden se scházeli křesťané-esperantisté z katolické a evangelických církví při společném zpěvu, modlitbách a přednáškách na duchovní témata. Během přednášek pro dospělé měly děti zvláštní program. Při učení a hrách se o ně staraly Ingeborg ze Švédska a Julie z Rumunska.
Dospělí i děti byli ubytováni v moderní budově Iosefinum v části Piliscaby zvané Pazmaneum. Byla zde původně kasárna pro maďarské a později sovětské vojáky. Po jejich odchodu v roce 1991 odkoupila pozemek velký 21ha za symbolickou cenu církev a začala výstavba univerzity. Jmenuje se univerzita Petera Pazmányho a nyní ji navštěvuje přes 2000 studentů. Budovy navrhoval architekt Imre Makovecz v nezvyklém slohu. Hned při příjezdu nás zaujala stavba se dvěma kopulemi, jejiž kopule vypadaly, jakoby se snažila jedna padnout na druhou. Při prohlídce vnitřků budov jsme shlédli mnoho zajímavostí: ve vstupní hale sloupy ve tvaru kmenů a korun stromů, pod větší kopulí sál s varhanami ve tvaru hlavy římského vojáka, pod menší zvláštní jeviště, tato budova se jsmenuje Stephaneum. V budově zvané Ambrosianum sedí bronzová socha Pétera Pazmányho, jehož jméno univerzita nese. Před dvěma budovami stojí polorozbořená zeď, u další strážní budka s figurínou sovětského vojáka a dvě kulaté budovy bez střech porostlé trávou a stromky – ro vše na památku potlačení povstání proti komunistickému režimu v roce 1956 a pobytu sovětského vojska. Proshlídce věnovali organizátoři nedělní odpoledne a na večer pozvali folklorní soubor tvořený studenty a studentkami univerzity. Ti po svém vystoupení učili zájemce tančit čardáš.
V úterý odpoledne jsme vyjeli poznávat Ostřihom, do roku 1241 královské sídelní město a doposud sídlo arcibiskupa a primase uherského. Líbila se nám bazilika, hradní muzeum i krásný výhled na most a na slovenskou stranu Dunaje. Část výletníků přes most zamířila na Slovensko do termálního koupaliště. Asi hodinku jsme si užívali radosti z teplé vody, když se spustil liják a začal foukat silný vítr. Ve vodě nám sice bylo dobře, ale museli jsme zachraňovat své věci a oblečení. Vyběhli jsme z vody, popadli to a utíkali se schovat pod stříšku ke stánkům.
Ve středu při poznávání Budapešti nám počasí více přálo. Celý den svítilo slunce. Nejdříve jsme šli do Matyášova chrámu. Pro čechy je zajímavý tím, že se zde vdávala dcera Jiřího z Poděbrad za Matyáše Korvína. Tentokrát byl chrám od půl desáte pro veřejnost uzavřen a koncelebrovali v něm esperantskou mši svatou dva maďarští, německý a francouzský kněz. Po ní jsme si prohlédli chrám, Rybářskou baštu a jeli k parlamentu. Byl budován do roku 1902, po 17 let na něm pracovala tisícovka lidí. Měl na svoji dobu moderní klimatizaci z ledu uloženého ve sklepech. Parlament se nám líbil a podivovali jsme se zvláštnímu zákazu. Uvnitř bylo možné fotografovat vše, jen ne strážce hlídající královskou korunu.
Odjeli jsme k parku. Mohli jsme 4 hodiny prohlížet muzea, veslovat, koupat se,…každý podle vlastního výběru a financí. My jsme si vybrali luxusní Szechényho lázně, když jsme minulý den na Slovensku koupání neužili. Je tam mnoho bazénů s vířivkami a různě teplou vodou pod střechou i venku. Zmlsaní milovníci teplé vody si dokonce sedí ve vodě a hrají šachy.
Týden nám rychle utekl. Hoši z mé skupinky si libovali, že prožili spoustu dobrodružství, ke kterým počítali i to, že se jeden hošík nemohl dostat ven z výtahu. A už tu byl pátek. Děti předvedly na závěrečném večeru vystoupení s další českou skupinkou, které se přítomným líbilo. Kromě toho s Maďarskými dětmi zazpívaly písničku, kterou se společně naučily. Ostatní zase svými scénkami a písničkami potěšili nás. Dívenky ještě ve vlaku říkaly, že by bylo dobré v Piliscabě zůstat o pár dní déle.
Celý týden se scházeli křesťané-esperantisté z katolické a evangelických církví při společném zpěvu, modlitbách a přednáškách na duchovní témata. Během přednášek pro dospělé měly děti zvláštní program. Při učení a hrách se o ně staraly Ingeborg ze Švédska a Julie z Rumunska.
Dospělí i děti byli ubytováni v moderní budově Iosefinum v části Piliscaby zvané Pazmaneum. Byla zde původně kasárna pro maďarské a později sovětské vojáky. Po jejich odchodu v roce 1991 odkoupila pozemek velký 21ha za symbolickou cenu církev a začala výstavba univerzity. Jmenuje se univerzita Petera Pazmányho a nyní ji navštěvuje přes 2000 studentů. Budovy navrhoval architekt Imre Makovecz v nezvyklém slohu. Hned při příjezdu nás zaujala stavba se dvěma kopulemi, jejiž kopule vypadaly, jakoby se snažila jedna padnout na druhou. Při prohlídce vnitřků budov jsme shlédli mnoho zajímavostí: ve vstupní hale sloupy ve tvaru kmenů a korun stromů, pod větší kopulí sál s varhanami ve tvaru hlavy římského vojáka, pod menší zvláštní jeviště, tato budova se jsmenuje Stephaneum. V budově zvané Ambrosianum sedí bronzová socha Pétera Pazmányho, jehož jméno univerzita nese. Před dvěma budovami stojí polorozbořená zeď, u další strážní budka s figurínou sovětského vojáka a dvě kulaté budovy bez střech porostlé trávou a stromky – ro vše na památku potlačení povstání proti komunistickému režimu v roce 1956 a pobytu sovětského vojska. Proshlídce věnovali organizátoři nedělní odpoledne a na večer pozvali folklorní soubor tvořený studenty a studentkami univerzity. Ti po svém vystoupení učili zájemce tančit čardáš.
V úterý odpoledne jsme vyjeli poznávat Ostřihom, do roku 1241 královské sídelní město a doposud sídlo arcibiskupa a primase uherského. Líbila se nám bazilika, hradní muzeum i krásný výhled na most a na slovenskou stranu Dunaje. Část výletníků přes most zamířila na Slovensko do termálního koupaliště. Asi hodinku jsme si užívali radosti z teplé vody, když se spustil liják a začal foukat silný vítr. Ve vodě nám sice bylo dobře, ale museli jsme zachraňovat své věci a oblečení. Vyběhli jsme z vody, popadli to a utíkali se schovat pod stříšku ke stánkům.
Ve středu při poznávání Budapešti nám počasí více přálo. Celý den svítilo slunce. Nejdříve jsme šli do Matyášova chrámu. Pro čechy je zajímavý tím, že se zde vdávala dcera Jiřího z Poděbrad za Matyáše Korvína. Tentokrát byl chrám od půl desáte pro veřejnost uzavřen a koncelebrovali v něm esperantskou mši svatou dva maďarští, německý a francouzský kněz. Po ní jsme si prohlédli chrám, Rybářskou baštu a jeli k parlamentu. Byl budován do roku 1902, po 17 let na něm pracovala tisícovka lidí. Měl na svoji dobu moderní klimatizaci z ledu uloženého ve sklepech. Parlament se nám líbil a podivovali jsme se zvláštnímu zákazu. Uvnitř bylo možné fotografovat vše, jen ne strážce hlídající královskou korunu.
Odjeli jsme k parku. Mohli jsme 4 hodiny prohlížet muzea, veslovat, koupat se,…každý podle vlastního výběru a financí. My jsme si vybrali luxusní Szechényho lázně, když jsme minulý den na Slovensku koupání neužili. Je tam mnoho bazénů s vířivkami a různě teplou vodou pod střechou i venku. Zmlsaní milovníci teplé vody si dokonce sedí ve vodě a hrají šachy.
Týden nám rychle utekl. Hoši z mé skupinky si libovali, že prožili spoustu dobrodružství, ke kterým počítali i to, že se jeden hošík nemohl dostat ven z výtahu. A už tu byl pátek. Děti předvedly na závěrečném večeru vystoupení s další českou skupinkou, které se přítomným líbilo. Kromě toho s Maďarskými dětmi zazpívaly písničku, kterou se společně naučily. Ostatní zase svými scénkami a písničkami potěšili nás. Dívenky ještě ve vlaku říkaly, že by bylo dobré v Piliscabě zůstat o pár dní déle.
